Den čtrnáctý 31.8.2024
Tak a je to tady!! Nastal den, kdy je potřeba vše sbalit a pomalu se přemístit znovu k hradu. Bohužel nám hráči pétanque zabrali to bližší parkoviště, ale naštěstí máme ještě jedno. Jen děti musely vyšlapat kopeček.
Takže ráno brzy vstát a pomoct dobalit dětem věci. Poslední snídaně rohlík se salámem a čaj. Připravit auta na převoz kufrů a jdeme nakládat. Auta naložena, mrkneme na hodinky ajajaj úplně nestíháme, a tak jsme vyrazili jak auta, tak děti. Přijíždíme k hradu a hledím děti a vedoucí zřejmě zařadili turbo, protože tam stihli dojít dříve než batohy.
A hned můžeme začít předávat a loučit se. Je to dojemné, člověku dojde, že nám naše táborové dobrodružství hrozně rychle uteklo a čeká návrat do práce a škol, což už není úplně ono…
Co dodat, chtěl jsem poděkovat všem dětem a vedoucím, že jsme byli super parta a vše klapalo ještě lépe, než jsem čekal. Děkujeme rodičům, kteří nám svěřili své děti a díky nim se mohl začít psát se nový příběh. Děkujeme!!
Základna Zouvalka byla skvělá v umístění a prostoru pro hry, o kuchyni se nebudeme ani bavit, luxus, který zaručoval kvalitu jídla, aby všichni byli spokojeni. Využití parníku bylo samozřejmostí. Děti letos byly hrozně hodné a držely spolu, což je prostě super a dodá to skvělou atmosféru, že by nezlobily vůbec, to snad víme všichni, je nereálné, ale bylo to takové to normální zlobení. Samozřejmě, jak spoustu dětí bylo poprvé na táboře, chvilku nám trvalo předat jim ty táborové zvyky, a čas se stal někdy naším hlavním nepřítelem, ale nehroutili jsme se.
Instruktoři spolupracovali a vždy když bylo potřeba ochotně pomohli. Stačí tedy dopilovat pouze aby tomu dodali tu automatiku. Ale byli taky poprvé v nové funkci, a tak je nutno přivřít oči. I tak velké díky Jardo, Viky, Tome, Bělčo, Elčo a Lucko.
Vedoucí se k tomu postavili čelem, i když jimi byli poprvé, i oni se nebáli a zapojili se do her, aby získali indicie pro svoje oddíly. Byli tu podporou a nejbližšími pro děti a pomohli jim vždy když bylo potřeba. V mých očích jsem si lepší tým nemohl přát a taky vám patří velké díky Bury/i, Anďi, Éliško a Lin.
Program od mojí Lucky byl jako vždy skvěle promyšlen a hezky navazoval. Dokázala zaujmout úplně všechny a to promyšlení, že se vždy převlékli, aby podpořili atmosféru bylo naprosto dokonalé. Klobouk dolů, že toto vše zvládá s našimi dětmi za zadkem a dokazuje jen to, že je opravdu táborová srdcařka a vše dělá se 200 % nasazením. K tomu, aby vše zvládala jí k ruce byl Vlad, Martin a Tom. Všem patří také obrovské díky.
Tom navíc dovezl svoji střelnici a tu si děti náramně užily. Díky!
Vlad, protože je taky táborový srdcař, musel podpořit i svoji Natku, která se starala o to, aby děti nic nebolelo, a když už se náhodou odřely nebo škrábly, vždy je s láskou a ochotou ošetřila, ke spokojenosti všech. Mezi povinnosti zdravotníka nepatří jen ošetřit bolístky, ale také udržet sprchy a záchody v naprosté čistotě, k čemu se postavila také absolutně zodpovědně a opravdu vše bylo dokonale čisté. Ve volných chvílích se s vedoucími pustila do výroby tzv. camrátek, abychom měli památku na tábor 2024. Také velké díky Naty! Musím zde zmínit i Vlada, který doprovodil děti k lékaři, aby zdravotnice vždy byla k dispozici (kurzy mají oba, je to tak lepší).
V kuchyni sebe hodnotit nemohu, to musíte vy ostatní. Ale Adam jel úplné bomby, po druhé v kuchyni, a připravovat 50porcí chce už trochu um a ten Adam má. Dal do toho letos hodně a já jsem moc rád, byla to obrovská pomoc, že jsem si mohl tábor užít i já. Díky moc Adame!!!
Vlad a Mates mi byli velkou oporou v dobách kdy muselo přijít nějaké rozhodnutí. Přeci jen je lepší pohled z více úhlů. Vlad nasadil absolutní tempo kterého ho párkrát skoro odrovnalo ale tak chtěl být u všeho a to nejde, že Vlade 😉.
Mates po letech naskočil a dal nám staronové rady, které se rozhodně hodily. Díky pánové!!!
Hlavní vedoucí jako já 🙂rád přijmu hodnocení od vedoucích, instruktorů nebo Vás rodičů 🙂
Velké díky i Vám rodičům co nám donesli nějakou tu pozornost. Největší radost udělal medovník včetně medaile.
Den třináctý 30.8.2024
Včerejší párty se nám opět trochu protáhla, takže dnes opět posunutý budíček na osmou. To je paráda, delší spánek těší především dospělé, kteří mají již trochu vybité baterky.
Dnes se z naší výpravy galaxiemi vracíme zpátky na planetu Zemi, ale nejprve ještě prolétáme kolem Slunce, a proto se v dopoledních hodinách uskutečnil Den Slunce. To je oslava toho, že je krásný teplý den, kterých jsme letos měli požehnaně. Děti procházely stanoviště s vodními hrami, jako například výlov píšťalky z lavoru s vodou, zadržení dechu pod vodou na čas, vypití půl litru vody na čas nebo střelnice s vodními pistolemi.
Dopolední program doplnil ještě závěrečný lov bobříků a tentokrát jsme na děti byli hodní a měli neomezené množství pokusů pro jejich plnění, takže se se kolikrát i zadařilo posbírat 9 z 10 dostupných bobříků. Ten poslední – šlechetnost vyhodnocují dospělí, musíme se vzájemně poradit, kdo z dětí se choval po celou dobu tábora slušně a zaslouží si tedy být odměněn.
Na poslední oběd tábora si kluci z kuchyně pro děti připravili rajskou s masovými koulemi z darovaných domácích rajčátek, mňamka.
Boj o bobříky dnes pokračoval i po obědě, no jo poslední den a někteří si teprve uvědomili, že už další šance nebude. Pro vedoucí bylo odpoledne v duchu chystání pokladu, rozdělování odměn a letos i odvážení prvních táborníků vstříc jejich rodičům. A nakonec ještě že někteří nám utekli tak brzy, díky nim jsme zjistili nemilou informaci, že nám hráči petangu o víkendu obsadí naše přebírací parkoviště pod hradem Veveří. Nevadí zabereme si to horní parkoviště, jsme zvyklí improvizovat 😉
Odpoledne nás čekala poslední táborová soutěž „Bludička má talent“. Děti tak měly možnost předvést, co v nich je a co nám ještě nepředvedli v průběhu tábora. Musím říct, že občas to bylo opravdu zajímavé. Měli jsme možnost vidět několik zajímavých scének, taneční kreace, basketbalovou exhibici a živé kreslení. Nakonec měl ještě každý vytvořit výrobek z papíru.
Pak už jen následoval poslední nástup letošního tábora, vyhodnocení dopolední soutěže, rozdání bobříků šlechetnosti, vyhlášení táborníka roku a konečně dlouho očekávané vyhodnocení celotáborové hry. Povedlo se a naši planetu Zemi jsme zachránili. Vítězem se stal první oddíl v čele s Burym, s největším počtem bodů. Odměnou pro děti za jejich dvoutýdenní snažení a soutěžení byl táborový poklad. To bylo radosti.
Náš táborník roku byl jeden z mladších, ale za to si své ocenění opravdu zasloužil, byl šikovný, slušný a prostě pravý táborník. Chudák tím byl zaskočen a nemůže tomu stále uvěřit. 😊
I přesto že jsme měli jednu párty už včera, děti si vyžádaly diskotéku i dnes. Ale proč ne, hlavně že se baví a jsou šťastné. Současně s programem uvnitř probíhal i závěrečný večerní Black Friday v našem Space Marketu. Mise byla jasná, každý táborník musí odjet s jeho vysněným zbožím i přesto, že by sleva měla být pro obchod likvidační. Jakmile si nakoupili všichni přítomní vypustili jsme naše bludičky – svítící vedoucí rozhazující zbylé dolárky. Vůbec celý večer byl velmi uvolněný, děti i vedoucí si užívali poslední společné chvíle a místy dokonce tekly i krokodýlí slzy. Proč už to musí končit? Naříkají někteří táborníci a vzápětí slibují, že příští rok určitě opět pojedou. To nás těší a my taky již hledíme vstříc dalšímu roku.
Lijeme
Pití na čas
První várka šlechetnosti
Stát nebo střelím
Velbloudí pochod
Bobřící šlechetnosti
Bobří kámoši nebo dobří kámoši?
Na titaniku
Táborník roku
Bludička má talent
Black Friday
V tanečním zápalu
Pikniková večeře
Talentový výherci
Ověšeni pokladem
Den dvanáctý 29.8.2024
Dnes jsme po včerejším náročném výletě posunuli budíček až na 8 hodin. A pro zpestření dětem holky opět připravily taneční rozcvičku. Takže dnes velmi pohodové ráno.
Po snídani jsme přistáli na planetě času, kde jsme potřebovali získat poslední artefakt, kterým byl čas. Planetě času vládli 3 strážci: minulost, přítomnost a budoucnost. Mysleli jsme, že si od nich jen artefakt vypůjčíme, ale když jsme přistáli, zjistili jsme, že jsou již po smrti. Bohužel po smrti posledního, Budoucnosti, skončila budoucnost i pro planetu. Ta se tedy začala rozpadat a nám nezbývalo moc času artefakt získat. Proto jsme se museli vydat ke hrobce 3 Strážců a artefakt získat.
Jako první bylo potřeba rozluštit šifru, která prozradila, kde se nachází mapa s buzolou, aby děti zjistily kam jít. Poté se vydaly na nelehkou cestu, která vedla po kamenité cestě, po schodech přes oboru a nakonec do strmého kopce ke třem křížům. A aby toho nebylo málo, jednalo se o mezioddílový závod, hold kdo dřív vyluští, najde a dorazí na určené místo, získá největší odměnu. Nepříjemným překvapením bylo, když děti dorazily k hrobům Strážců a zjistily, že artefakt už získala jiná vesmírná posádka a ukryla jej v našem táboře. Útěchou jim ale byly žetony do celotáborové hry, které aspoň na místě zůstaly.
Trasa to nebyla dlouhá, ale mapy.cz nám ukazovaly aspoň 50 minut chůze, tak jsme si říkali že s našimi dětmi aspoň hodinka a půl tam a pak zpátky, tak se nám rýsovaly tři hodiny klidu pro část vedoucích v táboře a ono nic. Děti byly tak zapálené do hry, že téměř letěly a trasu zvládly za rekordních 40 minut. Tak jsem jim aspoň nakázali, ať po cestě zpátky aspoň trochu zvolní.
V táboře na děti již čekal připravený oběd, vývar a krupicová kaše. Tento pokrm se samozřejmě neobešel bez tradiční hádky míchačů a nemíchačů. Někteří totiž raději opatrně ujídají od kraje, tak aby se jim kakao nedostalo příliš do kaše a druzí si naopak rádi vychutnají komplexní chuť zamíchaného granka v kaši. Zajímavé je, že tato řekněme prkotina dokáže rozhádat i největší kamarády. Vše je samozřejmě jen naoko a s umytím ešusů odchází i jejich rozepře.
V poledním klidu je prohnali naší táborovou myčkou a musím říct, že i v této oblasti se moc nezměnilo, někteří stále protestují: „A nemůžu jít do sprchy až zítra?“
Odpolední program jsme zahájili hledáním schovaného artefaktu, které trvalo asi 2 minuty, protože jeden táborník jej našel hned na první pohled. Asi budeme muset příště přitvrdit.
Následně jsme se chystali k přesunu na Párty planetu, sem je totiž povolen vstup jen mimozemšťanům a ufonům, takže si děti musely připravit kostýmy a k nim i představení, kdo jsou a odkud pochází. Někteří to měli jednodušší tím, že si kostýmy již dovezli, ale i přesto se nechali strhnout vlnou tvoření a ještě si je vylepšili.
Ti, kteří měli kostýmy vytvořené dříve se pustili opět do lovení vesmírných bobříků a následně si je mohli i vyzvednout v Intergalaktické bobří kanceláři. A musím říct, že již bylo odznáčků vydáno opravdu mnoho, někteří již mají splněny téměř všechny. Dokonce i ti z nejmladších.
Čas před večeří jsme ještě vyplnili oblíbenou kvízovou hrou Riskuj. Obzvlášť okruh otázek o vedoucích je pro děti vždy velmi atraktivní. Na večeři nám kluci připravili buřtguláš a jen se po něm zaprášilo. Jeden z malých táborníků jim dokonce vysmekl obrovskou pochvalu, když se mi svěřil, že guláš vůbec nejí a dnes ho jedl teprve podruhé v životě, ale tentokrát si šel dokonce i přidat. 😉
Po večeři už jen honem nalíčit a dochystat poslední úpravy kostýmů a jde se na módní přehlídku našich mimozemšťánků. Kostýmy byly opravdu rozmanité a musím říct, že všechny děti se svého úkolu zhostily skvěle. Dokonce i představování zvládly na jedničku, někdy jsme dozvěděli opravdu zajímavé detaily a informace o jejich planetách, odkud pochází.
Ani dospělí se nenechali zahambit a připravili si své vlastní originální převleky. Večerem nás provázel Vlad jako zástupce planety duchů a následně i Bury jako něco neskutečného.
Jakmile jsme si představili všechny masky, přišlo na řadu překvapení v podobě roje meteoritů, což byly vystřelovací světýlka. Děti dostaly malé praky a svítící vrtulky, se kterými si mohly za doprovodu hudby zařádit venku ve tmě. Chvílemi to vypadalo opravdu kouzelně, jako někde ve vesmíru a dětem se tato aktivita moc líbila. K tomu, aby si daly pauzu je přesvědčilo jen nachystané občerstvení v podobě sušenek, gumídků a popcornu uvnitř budovy. Nakonec to děti rozjely ještě na tanečním parketu a spokojeněji ještě nevypadaly.
Byla to dnes taková speciální rozlučková párty o den dříve, jelikož nám někteří táborníci odjíždí už zítra, tak aby o ni nepřišli.
A zítra je před námi poslední den, tak už honem na kutě, abychom si jej mohly náležitě užít.
Ptačí tanec po ránu
Luštíme z knihy
Cesta na krpál
Tři strážci
Tak jsme je zavřeli
Smůla
Míchání a nemíchání
Tvorba kostýmů
Líčení masek
Naše porota
Pozor na mě
Pasování na obránce růžových panterů
Laser game
Střílíme
Roj meteoritů
Den jedenáctý 28.8.2024
Nastal den D, den celodenního výletu. Letos jsme se rozhodli děti vyvézt do Brna a navštívit Planetu Zábavy, když už nám to tak krásně pasuje do celotáborové hry 😉
Ráno jsme si mohli dovolit vstávat v běžném čase budíčku, jelikož první parník nám odjížděl až v 10 hodin. Na snídani jsme dětem připravili rohlík s máslem a šunkou, ale ty potvory skoro nic nesnědly, prý že se pořádně nají až na výletě. No vidíte, stačilo by každý den vyjet na výlet a kluci v kuchyni budou mít lehárko 😉
Nachystat batůžky a mohlo se vyrazit. Letos nemáme možnost vyvézt děti vlastním autobusem, ale o to dobrodružnější cesta to byla. A to především i díky celému rozkopanému Brnu a výlukami s tím souvisejícími. Takže pro začátek cesta parníkem do přístavištěm, následně popojet autobusem a na závěr ještě šalinou. Naštěstí vše jelo, jak mělo, a my se úspěšně dostali až k výstavišti.
Nejprve jsme si společně prošli vesmírnou výstavu Space Mission, kdy děti mohly jako zpestření sbírat razítka, za což je na konci čekala odměna v podobě lízátka. Někteří to jen proletěli a nejvíc je zajímaly virtuální reality na konci expozice. Následně jsme se přesunuli do Planety zábavy. Což bylo horní patro budovy plné průlezek, klouzaček, trampolín, stavebnic, virtuálních realit a hlavně restaurace 😉 V restauraci měli mooc dobrý burgery, to může potvrdit hned několik táborníků i vedoucích. Horší pak bylo když si děti nacpaly břicha, ale čekat až jim slehne se jim nechtělo a hurá na průlezky. Jeden táborník po takovém burgeru hned utíkal na gyroskop, nenechal si to vymluvit a samozřejmě, že pak přišel, že ho bolí bříško. Ale o chvilku později jsme ho zase viděli něco papat takže asi dobrý 😉
Výstava měla ještě třetí venkovní část s kolotoči, ale to jsme se z důvodu horka a velkého volného prostoru, rozhodli raději vynechat. I přesto musím říct, že si to děli moc užily. Nevím, co víc ještě dodat, asi nic, raději se podívejte na fotky 😉
Jak se čas nachýlil, museli jsme se opět posbírat a vyrazit na zpáteční cestu. Poslední parník nám totiž odjížděl už v 17 hodin. Tentokrát to bylo o něco výživnější, zastávka autobusu totiž nebyla tam, kde jsme předpokládali a byla výjimečně přesunuta jinam. Naštěstí jsme to zjistili včas.
Bláhově jsme si mysleli, že budou děti z výletu zničené, a zase nic. Jakmile jsme dorazili zpátky do tábora, vedoucí padli znaveni horkem a dlouhou cestou, a jen užasle sledovali, jak děti pobíhají po táboře naprosto čerství.
I přesto, že děti únavu nedávaly znát, raději jsme na večer zařadili klidnější program ve formě promítání kreslené pohádky WALL-I. Neprotestovaly a snad i byly rády. Dnešek byl opravdu náročný, na organizaci, na počasí, ale zvládli jsme to. Byl to náš takový zátěžový test.
Možná jen Vlad by možná nesouhlasil, ten celý den prohlašoval, že do Brna už NIKDY!
Velké díky patří firmě Čegan s.r.o. tento, dá se říct luxusní výlet a cestu jsme si mohli dovolit především díky jejich sponzorskému daru. Děkujeme!!!
Parník je fajn
A jsme tady
Hrrrr na ně
Fronta na virtuální realitu
Kosmonautky
Hrajeme si na písečku
Neodolali ani instruktoři
Obdivujeme exponáty
Sesterský skluz
Táborový král
Znaveni cestou
Sláva nazdar výletu
Den desátý 27.8.2024
Je to s těmi dětmi zajímavé. Kvůli stezce odvahy šly spát později, ale i tak už první stany vstávali o půl šesté. Člověk by si řekl, že po takovém zážitku by si chtěli pospat, ale ono ne. Instruktoři si pro ně tedy přichystali rozcvičku v podobě běhání.
Dnes jsme přistáli na planetě zvířat. Několik zvířat se objevilo i na ranním nástupu, samozřejmě z řad vedoucích 😉Dnes jsme se rozhodli vyřešit nejzákladnější otázku bytí. První bylo vejce. A aby naši vesmírní průzkumníci mohli na naší planetě obnovit život, museli se naučit, jak se o takové vajíčko starat, aby se vylíhlo. Každé z dětí dostalo svého malého Tweetyho, tedy slepičí vajíčko, které museli celý den opečovávat, aby se v nejlepším případě dožilo večera. Tweety se bojí samoty, takže ho děti musely mít neustále u sebe. Jedinou výjimkou byly hry, kdy bylo možno uložit vajíčka do „školky pro Tweety“. Pokud byl Tweety nalezen sám bez hlídání, byl danému táborníku odebrán z péče.
Tweety je křehká bytost, a tak se často stávalo, že se zranil. Pokud se jednalo o malé ranky, mohl je všudypřítomný zdravotník ošetřit. Jakmile ale byla zranění neslučitelná se životem, zdravotník Tweetyho prohlásil za mrtvého, poté přišel koroner odebrat pozůstatky.
Děti se rozdělily do dvou skupin. Jedna skupina si svá vajíčka moc nehlídala, a proto se nemůžete divit, že právě jejich vajíčka „zemřela“ jako první. Druhá skupinka to vzala opravdu vážně. Chránily ho vatou nebo jim dokonce tvořily malé krabičky a kabelky, ve kterých je celé dopoledne nosily.
Dopoledne tedy měly děti za úkol pečovat o Tweety, ale zároveň jsme na Planetě zvířat zaznamenaly vysoký výskyt vesmírných bobříků, proto se dopolední program doplnil ještě o jejich řízený lov. Někteří se o bobříky opravdu snaží, ale bohužel to ne vždy vyjde. Jako třeba jedna tábornice, která držela bobříka mlčení, ale najednou si všimnu, že už mluví, tak se ptám, čím se prokecla a ona mi odpoví: "Já už ani nevím, já jsem toho řekla tolik než jsem si uvědomila, že nesmím mluvit." Z 27 Tweety jen dopoledne „zesnulo“ 8. To nám to pěkně začalo. Hned ten první tragicky spadl ze stolu a celý se roztekl.
Odpoledne naši táborníci procvičovali počítání. Na planetě zvířat totiž museli počítat místní dobytek. Na louce jsme jim rozsypali čísla od 1 do 100 a oni musely hledat čísla nebo součet čísel, která byla vyhlášena. Neudělali jsme jim to moc jednoduché, padaly totiž čísla jako 666 nebo 1001. Spousta dětí nadávala, že při matematice ve škole nedává dostatečný pozor.
Po tomto výkonu šli ještě do lesa sbírat ohrožené druhy zvířat. Ale pozor na strážce parku, kteří se sběrem zvířat nesouhlasí a naše lovce chytají. Podle barev se odlišovala četnost a hodnota těchto tvorů. Boj o červené, nejvzácnější byl velký. Naštěstí se ale obešel bez větších poranění. O vajíčkách se toto tvrzení ale říci nedalo. Přežilo pouze 9. A né každá „smrt“ byla stejná. Kuriozita byla například „smrt skalpováním“. Jeden nejmenovaný táborník si přilepil na své vejce izolepu a při pokusu o odstranění odstranil i část Tweetyho hlavičky. Nebo když jinému Tweety spadl a kamarád, co šel za ním, mu ho rozšlápl.
Večer tedy musel proběhnout soud za tyto hrůzostrašné činy. Děti měly možnost se obhájit, ale žalobce byl krutý. Proti Vladovi se moc argumentovat nedá, ani obhájci, kterými se stali spolutáborníci, nedokázali soudce přesvědčit. Takže tresty padaly jeden za druhým. Od kliků přes angličáky, až po mlčení do večerky.
Těm, kterým Tweety přežil, byla vydána odměna v podobě dolárků. To bylo radosti. Náš Space Market se totiž těší velkému zájmu a oblibě.
Večeře proběhla u ohně. Špekáčky na poprvé sklidili úspěch, a proto jsme se rozhodli jim je dopřát zas.
Po setmění, ale přišel čas na bojovku. Oddíloví vedoucí přečetli nahlas kletbu, nalezenou v knize zvířat. Měli tedy jen poslední hodinu života, a pokud by nebyli zachráněni, zmizeli by. Bylo tedy úkolem oddílů své vedoucí zachránit. V Táboře i mimo tábor bylo rozmístěno 6 náhrobků těch, kteří kletbu nezlomili. Zůstalo však po nich pár kusů oblečení, které se válely u náhrobků. V nich se skrývala část šifry, která ukrývala způsob, jak kletbu zlomit.
Po rozluštění šifry tedy táborníci taktak zjistili, že vedoucím stačí kletbu „Anemo lzi nynejab telk“ přečíst třikrát pozpátku. Záludné, ale přeci tak jednoduché, že?
Po tomto děsivějším zážitku se děti vydaly spát, protože zítra je čeká celodenní výlet, který bude kvůli přesunu celkem náročný. Ale o tom zase jindy.
První provinilec
Chtěli to hodit i na nejmenšího
Hlídáme školku
Jakou mají radost
Tak se nám to pro ně narodilo
Má ta resiscutace ještě cenu
Počítání dobytka
Chytil nebo nechytil
Jen boty po něm zbyly
Noční šifrování
Provinilci u soudu
Soutěžní ochutnávka
Přežívší
Už ani doktor nepomohl
Sbíráme ohrožené druhy
Den devátý 26.8.2024
Je to jako na houpačce, dnes pro zase vykukovali ze stanů už v 7 hodin. Taky by se mohly konečně domluvit, jak to teda bude 😉
Na ranním nástupu luštily děti heslo pomocí indicií. Jednu z nich jim mohli získat dokonce i jejich oddíloví vedoucí a to v pěkně zamotané hře. Nejprve jsme je zamotali s hlavou dolů a oni pak museli kopnout míč do branky. Nakonec vyhrál Buri a jeho tým získal výhodu indicie navíc. Tentokrát nápovědy zněly takto: obrázek stopy na měsíci, slovo měsíc a věta: „Malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo“. Tato hádanka je pěkně potrápila, vyjmenovali nám různé astronauty, ale na správnou odpověď Apollo 11, přišli až když jsme se zeptali, čím asi mohli letět.
Dnes jsme nezakotvili na žádné planetě, ale prolétáváme galaxií a pomáháme. První nás o pomoc poprosil robot Portík, který potřeboval zachránit své kamarády. Úkolem dětí bylo vyřešit sadu hádanek v únikové hře. Ještě, že jsme jim na to nedali časový limit, jak bylo doporučeno, to by asi nikoho nezachránili. Pěkně si ty své mozečky potrápili, ale nakonec vše dobře dopadlo.
Na obídek byla kombinace čočkové polévky a těstovin s mákem. Takže si každý našel to své, aby se nasytil.
Následně jsme pokračovali v pomoci obyvatelům vesmíru, tentokrát Marťanům, kteří potřebovali získat povolení pro stavbu meziplanetární dálnice. Tato hra byla formou gamebooku, v lese bylo několik stanovišť, kde byla popsána situace a děti se měly rozhodnout, kam budou pokračovat nebo co budou dělat. Některá rozhodnutí je vracela na začátek a jiná byla naprosto k ničemu. Tak se nám tam děti v lese motaly skoro hodinu a půl, než zjistili, co vše potřebují a jakou kombinací stanovišť se dohrabou ke zdárnému konci.
Na svačinku se kluci v kuchyni překonali a upekly pro děti 8 nohavic jablečného štrůdlu. Jen se po něm zaprášilo. 😉
K večeru jsme docestovali zpátky na planetu Zemi, kde jsme pomáhali s jejím úklidem a to formou hry „co do lesa nepatří“. Děti procházely určitou trasu, na které byly umístěny věci, které v přírodě nemají co dělat, například kyblík od jogurtu, píšťalka, plácačka na mouchy či potápěčské brýle. Cílem bylo zapamatovat si co nejvíc věcí a následně je sepsat na papír.
I večeře dnes byla formou hry, děti si měly vyrobit pizzu a musím říct, že to mělo úspěch. Těsto jsme jim předchystali, ale zbylá práce již byla na nich. Vznikaly různé kombinace a každý byl na tu svou náležitě pyšný.
Večerním programem byla stezka odvahy, taková menší procházka zpustošenou planetou plnou odpadků. Mladší děti šly první a bez strašení, proto pak byli někteří zklamaní, že to byla vlastně docela nuda. Na starší již občas ve křoví čekal vedoucí nebo instruktor, kteří občas vybafli či doplnili stezku jiným efektem. Krásným zpestřením byla i vycpaná figurína oběšence, na které se vedoucí opravdu vyřádili. Až na dvě výjimky zvládli stezku projít všichni, to bude zase rozdaných bobříků odvahy 😉
Luštíme
Skoro se z nich kouří
Trenér dohlíží
Válíme sudy
zábava během pauzy v programu
Kámoši jak hrom
Štrůdly na svačinku
Patlála patlála
Už jen upéct...
Souboj ve strouhání
vychytávka na stezku
Tak se vydělávají peníze
Den osmý 25.8.2024
Do tábora přišla únava. Dnes jsme museli budíček pískat dokonce 3x a pak ještě obejít stany, aby děti vůbec vylezly ze spacáku. To už je co říct. Ale jakmile se rozhýbali, měli zase energie plno, jenom vstávat se nechce, to bude příští týden ale těžký start školního roku 😉
Na ranním nástupu se opět luštily indicie pro získání dalšího artefaktu, tentokrát děti dostaly fotku psa, datum 3. listopadu 1957 a Sputnik 2. Předpokládám, že jste na to přišli stejně rychle jako děti, zatím jim to hodně pálí.
Protože jsme dnes přiletěli na vodní planetu, vedoucí se na nástup pěkně vymódili. Nafouknout balony, rukávky, kruhy, nasadit potápěčské brýle a ploutve a hurá mezi děti. Abychom to všechno nechystali jen tak, hned jsme veškeré náčiní použili pro následují aktivitu, a tou byla vodní překážková dráha aneb Plavčíkův binec. Děti měly nejprve prolézt tunelem, na konci při vylézání dostaly pěkně spršku z kelímku, pak přenesly obrovský kruh na stanovené místo, sedly si do bazénku a vylovily míček, proběhly slalom s obřím balonem, opět si sedly do bazénku, protáhly se kruhem, další kruhy přeskákaly, sklouzly se po vodní skluzavce, sestřelily vodní pistolí 3 kelímky a na závěr praskly vodní balonek. Byla to ohromná legrace a všichni si to moc užili, a to včetně vedoucích, kteří si takovou aktivitu nemohli nechat ujít. Především to splnilo nejdůležitější úkol – schladit děti v horkém počasí.
Mezitím, co se všichni skvěle bavili, naši kuchtíci se v kuchyni činili. Připravili tradiční nedělní oběd, kuřecí řízky se šťouchanými bramborami. A to není jen tak usmažit řízky pro téměř 50 lidí. Hoši děkujeme, jste skvělí.
Odpolední program byl nejvíce diskutovanou částí dne, a to hlavně kvůli předpovědi počasí. Sledujeme hned několik předpovědí z různých koutů Evropy, a zatím to vypadá, že naše táborová základna sídlí v Bermudském trojúhelníku a všechno špatné počasí se nám prozatím z velké většiny vyhýbá. Díky za to! Ale radary nás vždy straší a počítáme s nejhorším, připravujeme mokré varianty programu a ono je pak nakonec hezky…Buďme však rádi, že je to takto, obráceně se už improvizuje hůře.
Ale zpět k našim plánům. Chtěli jsme děti vyvézt na koupání v přehradě, zjistili jsme však, že už v pondělí voda dosahovala stupně 3, což znamená koupání jen na vlastní nebezpečí. Mimo to jsme se i na vlastní oči přesvědčili o její nevhodnosti, byla zelená jak brčál a chvílemi i dost smrděla. To nechceme, fuj.
Ale Vodní planeta je Vodní planta, tak jsme děti alespoň povozili na parníku. Vystoupili jsme na zastávce Sokolské koupaliště a vyrazili jsme směr nejbližší občerstvovací zařízení. Vybrali jsme restauraci u Princezny, u které bylo velké oplocené hřiště. Spojili jsme tedy příjemné s užitečným, děti v bezpečí a pod dohledem zabavené a zároveň měly první možnost utratit trochu ze svého kapesného. Cestou zpět si opět užili parník a tentokrát bylo místo i na horní palubě, nadšeně tedy mávali všem odvážným plavcům.
Kluci předpokládali, že se děti na výletě nadlábnou dobrot, tudíž připravili jen lehkou večeři v podobě chleba se šunkovou pomazánkou.
O počasí se zajímají i naši táborníci, a když jsme jim na večerním nástupu oznamovali, že možná bude pršet, ozval se jeden z nich: „A bude pršet rovně nebo zešikma?“ Asi se bál, že by mohlo napršet do stanu.
Jelikož na dětech únava nebyla znát, mohli jsme večer uskutečnit program dle plánu. Na přání dětí jsme uspořádali další piškotéku. Tentokrát se speciálním programem, děti mohly tancovat podle videí Just Dance. A překvapivě, když mohou někoho napodobovat, tak tancují všichni.
Malý borec s velkým kruhem
Osvěžení
Další letec
Pavouk v bazénu
Snaha o letecký průkaz
To je ale výhled
Na parníku je fajn
Porada na kolotoči
Horolezci
Houpy kroupy
Vašíkův tým
Fotka v kapce vody
Hlavně utratit co nejvíc
Just dance
Piškotéka v plném proudu
Den sedmý 24.8.2024
Ne každý den může být posvícení, proto dnes ráno děti čekala rozcvička v podobě běhu. V rámci rozvoje jejich atletických schopností si někteří nedobrovolníci uběhli o pár koleček víc. Holt dali najevo, že mají energie na rozdávání a trochu nám začali zlobit.
Ale na snídani jsme na ně zase byli hodní. Děti si pochutnaly na loupáčku s tvaroháčkem, někteří zvládli i dva. Na ranním nástupu děti opět luštily tajné heslo ze zadaných indicií, tentokrát dostaly fotografii mléka na dětské podložce se silnicí, jméno Galileo Galilei a radu: Stejně se jmenuje i oblíbená čokoládová tyčinka. A překvapivě na to přišli velmi rychle, jednalo se o Mléčnou dráhu.
Dnes je den Velkého táborového ohně, tudíž se celý den točí jen kolem chystání na tuto velkou slávu. V prvé řadě je na oheň potřeba dostatek dřeva a chrastí, již tradičně se do sbírání zapojí každý člen našeho tábora. Proto jsme se dopoledne vydali do lesa, kde každý sbíral, co mu ruce stačily. A povedlo se, dřeva bylo dost, a dokonce i kulatiny na stavbu pagody se našly. Uff, z toho jsme měli trochu obavy, že nebude z čeho stavět. Letos se tvorby ujal Mates a musím říct, že s pomocí instruktorů a starších vedoucích v čele s Vladem, Burim a Adamem jim šla práce od ruky.
Taková malá vsuvka, pokud nám někteří z vás kontrolujete pravopis, prosíme o shovívavost, většinou tento denní report sepisujeme až po večerce a únava už je také znát. Co ale není chybou je oslovení Bury/Buri, jedná se o stejnou osobu, jen záleží na tom, jak se daný den probudí a cítí. Co dodat, každý z nás je holt trochu speciální a především jsme pro každou srandu.
Obědem se kluci dětem trefili do chuti a boloňské špagety jim mizely pod rukama, nebo že by přišel hlad po pracovním dopoledni?
Jelikož jsme dnes přistáli na Ohnivé planetě, počasí tomu odpovídalo, a proto jsme se rozhodli děti schladit vodními hrami. Nejvíce je bavilo, když se mohly pořádně zcákat při bránění lavorů před ostatními oddíly. Účel byl splněn a my jsme mohli pokročit k dalšímu programu.
U každého Slavnostního ohně nesmí chybět hrané scénky každého z oddílů, které si sami vymyslí na zadané téma. Letos předváděli jeden táborový den na jejich vlastní vymyšlené planetě. Děti byly velmi kreativní, ale o tom až později…
Jejich vymýšlení jsme přerušili pouze večerním nástupem, který byl ooopravdu dlouhý. Vyhodnotili jsme totiž včerejší střeleckou olympiádu a bylo potřeba ocenit velké množství šikovných táborníků. Celkem jsme rozdali 66 diplomů a 135 táborových dolárků. To byla fuška. Vlad se při takovém množství peněz již hroutil a přemýšlel o navýšení cen v našem Space Marketu. Ale děti mají své vysněné zboží zapamatované i s cenovkou a nenechají se oblbnout. Promiň Vlade 😉
Příprava večeře se nám dnes trochu zvrhla. Došlo totiž k souboji Luci a Tomíka. Každý z nich měl svůj způsob přípravy palačinek, kdy Lucinka využívala palačinkovač, palačinky byly tedy tenčí, francouzské, naopak Tomík smažil po staru na pánvičce a jeho byly tlustší, jaké každý zná. Děti pak dostaly na ochutnání od každého jednu a měly rozhodnout čí jsou lepší. Po palačinkách se jen zaprášilo, někteří měli hned jasno, kdo je pro ně vítěz, jiní se zas rozhodli pro diplomatickou cestu a hlasovali pro remízu. Asi si nás nechtěli rozhádat, ono vybrat si mezi kuchařem a hlavním programákem je těžké, ani jednoho nechcete naštvat.
Následně jsme se již přesunuli k připravenému ohni, kde nás Mates poučil o důležitosti tohoto okamžiku a pravidlech s tím souvisejících. Jako nově vzniklý spolek jsme se rozhodli přenechat zapálení Velkého ohně hlavnímu vedoucímu, tedy Tomíkovi. Ohnivákem, který se po celý večer o oheň staral, se stal Viky.
Večerem nás doprovázely kytary v čele s Matesem, Burim, Tomíkem a Anďou, ke kterým se občas přidal na ukulele Tom. To se nám ale hezky sešlo.
Aby dětem dodali odvahy a ukázali, že o nic nejde, připravili si i instruktoři vlastní scénku. Nebyla sice nic pro dříve narozené alias boomery, ale ty naše táborové puberťáky to vcelku pobavilo. I připravené scénky dětí byly takříkajíc zrcadlem dnešní doby, všude jen samý alkohol a kouření. Nevím kam na to ty děti chodí…Vy ano? 😉
Večer jsme ještě doplnili několika hrami, jako například pantomimou nebo oblíbeným červeným šátečkem.
Závěrem musím říct, že se nám náš první Velký táborový oheň vydařil a mohli jsme jít spokojeně spát.
Zase ten hazard
Karbaníci
Ruleta je oblíbená
Diplomová manufaktura
Kuk
Souboj mezi oddíláři
Meteorit před svačinou
Vodní hrátky
Pro jistotu ještě hadicí
Vymýšlíme scénky
Výroba fakle
Adam v akci :-)
Souboj palačinek
Viky ohnivák
Kytaristé
Den šestý 23.8.2024
Dnes ráno si Anďa s Bělčou pro děti připravily taneční rozcvičku, prý aby si odpočinuly od toho běhání, a setkaly se s nadšením. Překvapivě, na to, že máme v táboře plno kluků a jen hrstku holek, tak se opravdu většina zapojila.
Protože jsme ještě nezískali artefakt na Planetě Soubojů, byli jsme nuceni na ní zůstat. Děti prošly výcvikem Vesmírných bojových sil, změřily své síly ve střelbě ze vzduchovky, revolveru, winchesterovky, luku, dále házely šipkami, na kuželky a do tlamy. Naštěstí nikdo nepřišel k úhoně a dokonce byli všichni i velice šikovní. To zase bude práce při vyhodnocování. 😉
Konečně jsme se sešli všichni, dorazil i poslední uzdravený táborník, rozhodli jsme se tedy uskutečnit společné hromadné focení. Kromě skupinových fotek vedoucích a oddílů došlo i na fotky na přání s táborovými oblíbenci z řad vedoucích.
Kluci z kuchyně se pokusili oživit fritézu, ale podařilo se to jen částečně, ale i přesto jsme mohli dětem dopřát takový luxus jako jsou hranolky s Kung-Paem. Chvilkama to však vypadalo jako u výdejního okénka někde na koupališti: „Jen hranolky s kečupem, prosím.“ Ach ty dnešní děti.
Na fotkách jsme děti nechali ještě špinavé, aby z toho byly pořádné táborové fotky. Ale po obědě jsme je pro jistotu okoupali a zkontrolovali od případných zvířátek. Hlavně, aby byli čisťouncí na zítřejší velkou slávu neb nás čeká Velký táborový oheň.
Abychom se schovali před sluníčkem, zaletěli jsme si na Planetu Hazardu a naše klubovna se rázem proměnila v Kasino. Děti jsme vybavili pár žetony, které rázem rozfofrovaly ve hrách jako jsou ruleta, Black Jack, kostky, Bingo, skořápky a Dobble. Někteří hazardu natolik propadly, že si dokonce musely půjčit na účet svého oddílu.
Výborný byl Viky u Sedmy. Aby vyhrával i horší hry, schoval si „Eso do rukávu“ v podobě pikového krále. To mu však moc nepomohlo, protože i když ho jednou využil, prohrál na plné čáře.
Ne každému se ale dařilo. Pár dětí muselo navštívit Bankéře upsat se k půjčce. To bral špatně celý jeho/její oddíl, protože půjčené žetony se odečítali ze skóre celého týmu. Takže ti nejbohatší půjčovali své vydělané žetony těm bez nich, hlavně aby se neupisovali a nikomu nedlužili.
Večer ještě děti stihly poměřit své síly v rychlosti projití překážkové dráhy. Strategie byly různé, pro někoho byla rychlost přednější než opatrnost a občas připomínaly kuličku v paintballu.
Den nám završila bojová hra Strážci ohňů. Přesunuli jsme se totiž na Ohnivou Planetu a děti měly za úkol proplížit se k ohnivým lidem a bez povšimnutí vyslechnout jejich rozhovor. Splnilo se jim tím jejich velké přání, chtěli totiž zopakovat hru Plížení do tábora a toto je tomu celkem podobné, především ta část s plazením se potmě po táboře, která se dětem nejvíc líbí.
Další pěkný den je za námi a my už jdeme taky spát, aby děti neměly příliš velký spánkový náskok. 😉
Asistované míření
Zdravíme Morkovice a okolí
Zdravuška a polní lazaret
Lukostřelba
Zabavíme i nejmenší
Fotka s "trenérem"
Táboroví kamarádi
Tom a jeho parta
Kasíno
Ruleta
"Dlužníci"
Bingo
Velký chlap s malým bingem
Přepadení kasína
Přelet meteoritu
Den pátý 22.8.2024
Včerejší stezka mezi hvězdami se nám opět mírně protáhla, proto si děti mohly i dnes trochu přispat. Dnes této možnosti využilo více dětí než včera, ale najdou se pořád nadšenci, kteří vstávají s prvním kohoutím zakokrháním, případně o pár minut později 😊 V osm hodin se však rozezněla Matesova kytara a s ranní písničkou bylo nutné opustit vyhřátý spacák. Jeden motýl se však dnes z kukly ne a ne vyklubat, proto bylo nutné vytáhnout kuklu na sluníčko, aby se nám motýl vylíhl rychleji. Po rozcvičce a snídani zavládla nad táborem zvláštní bojová nálada, přistáli jsme totiž v epicentru Planety soubojů, proto se především u většiny dospěláckého osazenstva projevil přirozený pud, náležitě se ozbrojit a bránit svěřené ratolesti. Zbroj byla různorodá, no posuďte sami z dnešní fotogalerie.
BIG GALAXY SPACE MARKET: GRAND OPENING: po nástupu se táborem rozeznělo „vážené dámy, vážení pánové, přistupte blíže, nastává historický okamžik, protože se otevírá náš úžasný, zbožím nabitý a cenově dostupný SPACE MARKET.“ Všichni naši vesmírní objevitelé zaměřily své pohledy na místo, odkud se zvuk ozýval. Vesmírný šarlatán otevřel obchůdek, ve kterém přijímá tvrdou intergalaktickou měnu, kterou naši táborníci dostávají jako odměny za splněné soutěže. Zrak jen přecházel, tolik krásného vesmírného zboží, avšak šarlatán je tvrdý obchodník a stanovené ceny nehodlá snižovat a v případě, že táborníci nemají dostatek intergalaktických dolárků na vysněnou věc, musí šetřit a zabojovat v některých soutěžních disciplínách. Když se pak od nedalekého stolu ozvalo, že by mohly být nějaké dolárky vyplaceny za oškrábání hrnce brambor, asi si dovedete představit, jak rychle byly brambory oškrábány a kolik bylo zájemců…
Současně s naším vesmírným marketem byl spuštěn lov vesmírných bobříků. Získané vesmírné dovednosti si mohou naši vesmírní průzkumníci ověřit při lovu následujících bobříků: míření, odvahy, bystrosti, zábavy, záchrany, uzlů, mrštnosti, mlčení, zručnosti a ušlechtilosti. Pro každého bobříka máme dle věkových kategorií různé úrovně obtížnosti tak, aby i ti nejmenší měli možnost zažít radost s nasbíraných bobříků.
Před obědem jsme na planetě soubojů ještě zahájili první dobývací disciplínu a to souboj o nové galaktické území mezi jednotlivými oddíly. Jeden tým je uvnitř kruhu z lana a brání svůj intergalaktickou pevnost, druhý naopak venku a snaží se je z pevnosti vytáhnout. Trochu drsnější hra, obzvlášť když se do ní ponoří starší děti, to pak občas připomíná natahování na skřipec nebo trhání končetin, však se mrkněte na fotky 😉Ale nebojte, na vše dohlížel zdravotník a nikdo nakonec nepřišel k újmě.
Po takové divoké hře přišel oběd opravdu vhod, dnes ve složení gulášová polévka a sekaná s brkaší (bramborovou kaší).
Odpoledne jsme se přemístili do nedalekého lesa, kde proběhla další soubojová hra vesmírné kradení vlajek. Když už si děti vyrobily tak krásné vlajky, byla škoda je nevyužít. Úkolem jednotlivých týmů bylo ubránit svou, ale zároveň ukrást cizí vlajku.
Než jsme se vrátili do tábora, využili jsme toho, že jsme v lese a posbírali trochu dřeva. Každý i ten nejmenší táborník si donesl svou část na přiložení do ohně na opečení špekáčku. Dnešní večeře alias opeč i sám, nadchla úplně všechny, že opět nezbyl ani kousek. Jen kdyby ten oheň tolik nepálil, stěžovaly si děti, ale statečně opékaly dál, výsledek přece jen pak stál za to. Dokonce jsme i zaslechli slova: „Tak výborný špekáček jako dneska se mi už dlouho nepovedl.“
Když už jsme jednou zažehli oheň, využili jsme jej i pro večerní program a usedli k němu s kytarami a zpěvníčky. A musím říct, že tyto večery na táboře u táboráku mají opravdu něco do sebe. 😊Děti krásně zpívaly a to i díky našemu jubox Matesovi, který hrál i na přání. Tentokrát děti zalehly do spacáků včas a my se už těšíme, co zase prožijeme zítra.
Bojová planeta
Space market s ochrankou
Tom je na roztrhání
Boj o Kubu
Škrábání brambor
Recyklujeme papír na papírové koule
Houpací sítě stále v oblibě
Vlajkonoši
Kradení vlajky v akci
Jedna týmová
Všichni chtějí fotku s vlajkou
Neseme si dřevo
Špekáčky
To je dobrota
Je libo špekáček
Den čtvrtý 21.8.2024
Vzhledem k tomu, že včerejší noční hra se mírně protáhla, posunuli jsme i budíček, aby se naši táborníci zregenerovali a měli dostatek sil na prozkoumávání dalších galaktických zákoutí. Chyba! Většina dětí byla už venku ze stanu v běžném čase budíčku. Zato vedoucí se courali z ubikací velmi pomalu a neochotně. Holt 1:0 pro děti 😉
Jediný čerstvý a nadšený po ránu byl Mates, který se ihned chopil kytary a zahrál dětem písničku na probuzení. Uvidíme jak dlouho mu to nadšení vydrží. 😉
Pak už jsme se dostali do standardního koloběhu, rozcvička, hygiena, snídaně, z které měly děti velkou radost, protože se podávala vánočka s Nutellou a kakajo.
Na prvním nástupu jsme odměnili úspěšné lovce, kteří se při noční hře proplížili až ke kontrolnímu bodu a pak už hurá na dopolední program. Včera večer nás meteorologové strašili dopoledními dešti, ale naštěstí se jejich předpověď nenaplnila, a tak jsme se mohli vrhnou do lesa na první hru – průvodce galaxiemi, ve které jsme zjišťovali informace o planetách našeho galaktického světa. Úkolem každého oddílu bylo zjistit, zapamatovat a sdělit svým vedoucím, co nejvíc informací o planetách, které se mohli dozvědět na několika lesních stanovištích. Ale nebyly to jen tak běžné informace, slyšeli jste někdy o Afroditině lávovém pramenu na Venuši, Šmoulí vesnici na Uranu či Komáří letecké akademii na planetě Aedes? 😉 My už ano.
Následně jsme se dostali do velkého nebezpečí, přistáli jsme na planetě Triffidů alias Slepé planetě. Triffidi jsou obří rostliny, které plivou oslepující jed a jediná ochrana jsou speciální brýle s antitriffidím filtrem, kterých však nemáme dostatek pro všechny táborníky. Naštěstí nám včera dovezl náš intergalaktický spojenec Mates pro všechny ochranné šátky. Všem dětem jsme tedy zavázaly oči a ty musely s pomocí vyvolených průzkumníků vybavených brýlemi přejít přes území Triffidů. Abychom děti opravdu vtáhli do děje, dostavili se všichni vedoucí na nástup ve slunečních brýlích a při průchodu územím jsme jim pouštěli řev dinosaurů přes velký reprák. Prostě detaily dělají zážitky. 😉
Na obídek byla tentokrát francouzská polévka a rizotko s krůtím masem. Moooc dobré 😊
Při průzkumu Planety slepých jsme se dostali do Arény slepých gladiátorů, kde se děti musely utkat v boji. Ale nebojte, vše v bezpečných mezích. Zbrání jim byla srolovaná deka, kterou si musely poslepu najít a třikrát udeřil protivníka. Tato aktivita děti opravdu nadchla a strhla i vedoucí, takže nakonec pořádali souboje i mezi sebou.
Poslední nástrahou Planety slepých byl průchod nebezpečnou zonou, tedy překážkovou dráhou poslepu. Děti se musely navigovat, aby se vyhnuly všemožným překážkám. Chvilkama to bylo opravdu vtipné to pozorovat, nejlepší bylo prý duo Davidů, o kterých Linda prohlásila, že doufá, že nikdy nedostanou řidičské průkazy, jinak bude chodit pod zemí.
Při večeři se někteří pokoušeli o rekord do Guinessovy knihy rekordů našeho tábora, jeden z táborníků snědl dokonce 9 chlebů ve vajíčku, kuchaři je ani nestíhali dodělávat. Ale jsme rádi, že jim chutná.
Dnes měly děti také možnost získat první artefakt života pro naši zpustošenou planetu, a tím byl kyslík. Aby jej získaly, musely v průběhu dne získat několik indicií, díky kterým vyluštily tajné heslo. Tak schválně - obrázek hvězdy, slovo paprsek a hádanka: Máme ho rádi, ale přesto se na něj mračíme. Tak kdo ví? No přece slunce 😊
Na závěr dne šly děti na stezku mezi hvězdami. Stezka vedla lesem potmě a byla lemovaná světýlky, u kterých byly obrázky, a ty si měly děti zapamatovat. Až na pár výjimek z mladších táborníků ji všichni zvládli projít sami.
Ty mladší doprovodili vedoucí, chceme přece, aby to mohli zažít a sami by se báli. Nakonec to byl moc pěkný den, kdy si děti mohly vyzkoušet, jaké to je být nevidomý a myslím, že to byla pro ně zajímavá zkušenost.
Letos máme na táboře i chlapečka s kochleárním implantátem, který se dorozumívá znakovou řečí. A musím velmi pochválit všechny děti, protože se k němu chovají opravdu skvěle, berou jej mezi sebe a dokonce mají snahu se s ním dorozumět svou improvizovanou znakovou řečí.
I celkově je letošní parta dětí velmi pohodová a všichni se kamarádí se všemi, za což jsme velmi rádi.
3.oddíl
2.oddíl
1.oddíl
Prý bolavý kotníček
Hlavně zapamatovat co nejvíc
Speciální antitriffidová ochrana
Pozor na triffidy
Budíček s kytarou
Zesilovač dinosaurů
Aréna slepých gladiátorů
Šarlatánův Space market
Překážková dráha
A ještě jednou....
Průvodce galaxií
Zase u triffidů
Kde je ta deka?!
Táborový hlídač
Vesmírný souboj
Den třetí 20.8.2024
My jsme vám to říkali! Jen jsme to nečekali tak rychle. Už dnes ráno byl v táboře až do budíčku naprostý klid. Tak jsme je vytahali ze spacáků a rovnou šup na rozcvičku. Na snídani byly opět čerstvé rohlíčky, tentokrát se sýrovou pomazánkou a jen se po nich zaprášilo.
Dopolední program vyplnila výuka vesmírných dovedností, které budou naši průzkumníci využívat v průběhu své záchranné mise. Orientaci na mapě k bezpečnému průletu vesmírem, zdravovědu k ošetření raněných, šifry ke komunikaci s obyvateli cizích planet, znalost rostlin k tvorbě léků, znalost stop zvířat k zajištění potravy a uzlování k bezpečnému ukotvení rakety. Na to jaké velké množství informací jsme se dětem snažili předat, musím říct, že se s tím poprali velmi dobře a troufám si říct, že si i něco zapamatovaly, což jsme se i přesvědčili odpoledne, ale to bych předbíhala. Považuji totiž za důležité ještě zmínit skvělý oběd, kdy nám kluci připravili zeleninový vývar a kuře na paprice, které se snědlo do posledního kousku.
V poledním klidu jsme děti okoupali, a to i přes protesty některých z nich. Prostě se nám do toho táborového života nějak už moc vžili 😉
Jak už jsem naťukla, odpoledne se děti vydaly na průlet červí dírou, tedy výpravu do okolních lesů, kde jsem si na jednotlivých stanovištích otestovali, co všechno se děti dnes naučily. A prospěly, i když to občas bylo opravdu obohacující i pro nás, třeba když nám jeden táborník na otázku: „Co nedělat při otevřené zlomenině?“ odpověděl: „Nedávat tu kost psovi“.
Jelikož se na výpravu odcházelo postupně po jednotlivých týmech, bylo potřeba zabavit zbylé děti v táboře a na to nám skvěle posloužila hra Lasery. Děti se měly vyhýbat laserům v podobě lan, se kterými vedoucí a instruktoři pohybovali v různých výškách a pořadí. Tato hra je opravdu nadchla a chtěly ji hrát stále dokola až do večera.
Od prarodičů naší Natky jsme dostali plnou tašku cuket, takže plán na večeři byl jasný: Cuketový bramborák. Vůbec nás nepřekvapilo, že se zvedla vlna protestů alias „Já cuketu ale nejím!“ Ale většina změnila názor po prvním kousnutí a nakonec nezbylo ani na některé vedoucí. Dneska jim vůbec nějak chutnalo, ale to je dobře, to jsme rádi! Jen tak dál 😊
Cukety nebyly jediné domácí produkty ze zahrádek a chtěli bychom tímto moc poděkovat všem, kteří nás obdarovali. Děkujeme!
Ani jsme se nenadáli a začalo se stmívat. Což nám však hrálo do noty, protože na večer byla v plánu první bojová hra – plížení do tábora. Děti měly za úkol se nepozorovaně dostat do středu tábora ke kontrolnímu bodu, snahu jim však mařili naši strážci, kteří příliš hlasité nebo nápadné jedince zastřelili baterkou. Hra se dětem líbila, že jsme si ani nevšimli, že přetahujeme přes večerku. No, co…tak si zítra posuneme budíček 😉 Hlavně , že jsou děti spokojené!
Dnešek byl také den jednoho velkého „návratu“. Náš dospělácký tým doplnil náš kamarád Mates, který je zkušený táborník z bývalé táborové skupiny a byl to právě on, který před dvaceti lety přivedl Tomíka do táborového světa. Po vzniku naší nové táborové skupiny souhlasil, že dle možností pomůže s organizací a přivedl s sebou i dva nové táborníky. V letošním roce bude především kytarová opora tábora a operativní výpomoc.
Ještě vás snad pobavím na závěr, my jsme se nasmáli hodně 😉 Pravidlem na našem táboře je, že si tady všichni tykáme a oslovujeme se jménem. Některým dětem to ale občas moc nejde přes pusu takže nás oslovují všelijak : teto, paní učitelko, trenére…ale dnes při chystání na večerní bojovku tomu jeden táborník nasadil korunu, když se mi pochlubil: „Podívej, INSPEKTORKA mi půjčila mikinu!“ Bylo mi jasné, že myslel naši INSTRUKTORKU, ale pobavilo mě to hodně. 😉
Učíme se mapy
A taky buzoly
A zase mapy
Šifrování
Poznávání rostlin
Morseova abeceda
Stopy zvířat
Zdravověda
Relax zóna furt frčí
Na výpravě
Oblíbené lasery
Po plížení do tábora
Den druhý 19.8.2024
Po každé bouřce vysvitne slunce, a ani u nás tomu nebylo jinak. Někteří se ani nemohli dočkat budíčku, táborem zněly dětské hlasy již od brzkého rána. Ale nebojte, my je unavíme a oni je ty moresy přejdou 😉
Pro rohlíky na snídani nám zaběhl sám kuchař Tomík, z důvodu soukromé cesty nemohl nikdo zajíždět do tábora a nejbližší obchod je pěšky 8km a to nemohl nikomu udělat ale touha dopřát všem skvělé pečivo byla silná, proto s pekárnou z Veverské Bítýšky domluvil předání na konci lávky, bylo tak nutné dořešit detaily i s řidičem. Pro další dny již tato funkce přejde na naše pracovité instruktory. Pak už jen přidat paštiku a mohlo se papat. Moc nás potěšilo, že vlastnoručně nazdobené hrníčky děti ihned začaly využívat na 100%.
Po ranním nástupu konečně došlo na seznámení s celotáborovou hrou. Děti byly vybrány jako zachránci naší zpustošené planety a budou putovat po galaxii ve třech průzkumných týmech. Kdo ví, co nás všechno potká. Pro svou misi si museli svůj tým pojmenovat, namalovat vlajku a pytlík na vesmírné žetony. Jejich fantazie pracovala na plné obrátky a nakonec vymysleli Asan, Vesmírný chleba a Impostors. Musím říct, že tu letos máme opravdu výtvarně šikovné děti a vlajky vypadají opravdu skvěle!
Aby naše týmy mohly vyrazit na cestu potřebují ještě dopravní prostředek, pořádnou nabušenou raketu. Ale jak ji vyrobit?
Jak už jsem zmínila, planeta je zpustošená a plná odpadků, a protože vše bereme doslova, byla tohle naše první příležitost nechat vyřádit vedoucí 😉 Po našem tábořišti jsme rozházeli všemožné odpadky. A že jsme si to užili! Ale nebojte všechno jsou to čisté a bezpečné odpadky posbírané z našich domácností.
Ano některým už svítá, ony odpadky byly výrobní materiál pro naše budoucí rakety. Sbírání odpadků si děti užívaly stejně jako my to rozhazování. Doufám, že jim to vydrží až se budou všude po táboře válet obaly od těch jejich dobrůtek, co dostaly nabaleno z domu.
Týmy však nemohly vyrobit jen tak ledajaké rakety, protože potřebovaly splnit Vesmírnou technickou kontrolu. Pro splnění kontroly musely rakety obsahovat rádiovou anténu, nouzové tlačítko, reproduktor, okýnko a taky držák na kafčo pro oddílového vedoucího, protože co kdyby potřeboval doplnit energii při daleké plavbě.
Začal tedy boj o nejlepší kousky odpadu pro rakety a následné přemýšlení, jak vlastně jejich rakety sestaví. Vedoucí a instruktoři byli svým oddílům neustále na blízku, protože tu chtěli přilepit tavnou pistolí kousek plastu jako okénko a vedle už chtěli řezat rouru na trysky. Celá výroba se tedy obešla bez zranění, za což jsme jen rádi. Výsledky také dopadly skvěle.
Na oběd nám kluci uvařili hrstkovou polévku, což byla pro některé děti novinka. Prý : „Co je to hrstková polévka?“ a Tomík okamžitě reaguje: „No to máš hrstku od všeho a je z toho polévka.“ A jelikož polévka byla dost sytá rozhodli se kuchaři začít obědovou krasojízdu buchtičkami se šodo.
Odpoledne probíhal fyzický trénink astronautů formou tzv. hadovek. Děti měly možnost si poprvé pořádně mezioddílově zasoutěžit a vyzkoušet, jak jim jde spolupráce.
Aby děti mohly vycestovat z planety Země musely si vyřídit na úřadech povolení k odletu, proto se nám v táboře objevila matrika, jazykovědný institut, odborný lékař, banka, soudce a cvokař. A však to znáte, běhaly od jednomu k druhému a vždy jim jako na potvoru nějaký podpis či razítko chybělo 😉 Například u soudce potřebovaly prokázat svou čestnost a uhádnout hádanku, jednou z nich byla i : Kdo se živí zubama jiných? (zubař), ale jedno z dětí bylo mnohem originálnější a podle něj je to prý kanibal.
Jakmile úspěšně získaly všechna razítka a podpisy, bylo jim vydáno potvrzení k odletu a intergalaktický pas.
Na večeři jsme měli chleby s máslem se šunkou a domácími rajčátky, po kterých se jenom zaprášilo. Večerní nástup probíhal v duchu představování vlajek a vesmírných raket, které byly podrobeny vesmírnou technickou kontrolou a s potěšením vám mohu oznámit, že všechny prošly na výbornou.
Dnešní den uzavřela diskotéka na oslavu odletu ze Země, která po počátečních rozpacích se opravdu rozjela, a to hlavně díky našim instruktorům, kteří děti perfektně roztancovali.
Lekářská zpráva
Hlavně posbírat co nejvíc
I ten bezdomovec patří k nám
Planeta se topí v odpadcích
Maluju, maluješ, malujeme
U odborného lékaře
Svačina s ochrankou před vosama
Máme i houpačky
Hadovky
Security
Otisky nohou
Fronta u "cvokaře"
Výdej potvrzení
Pohoda na táboře
Raketa 2.oddíl
Raketa 1.oddíl
Raketa 3.oddíl
Disko
A jedééééém!!!
Posilujeme
VTK k raketě
Den první 18.8.2024
Máme za sebou nejnáročnější den tábora, a to jsme tady půldne ani neměli děti.
Dopoledne jsme museli vymyslet strategii. Kdo půjde na parkoviště přebrat děti, kdo zůstane v táboře a bude pomáhat ubytovávat děti.
Proběhla první táborová bašta, spokojenost panuje na obou stranách, strávníků i kuchařů. Prý ta kuchyň vaří skoro sama. A jelikož nás čeká i náš první společný tábor, oslavili jsme tuto významnou událost krtkovým dortem. 😉
Ani jsme se nenadáli a už byl čas vyrazit na přebírání dětí. Vybaveni dvěma auty a vozíkem jsem čekali na parkovišti pod hradem Veveří, kde vzniklo první stanoviště. Musíme vás rodičové pochválit, že i přes dopravní komplikace po cestě, jste zvládli dorazit ve stanoveném časovém úseku. Děkujeme. ❤️
I přes všechny složitosti jsme úspěšně ubytovali všechny děti a mohlo se začít. Děti si seskládaly fotky oddílových vedoucích a nastalo seznamování v rámci oddílů. U večeře jsme vsadili na jistotu, ze které děti byly nadšené, párky s kečupem a hořčicí.
Na závěr jsme se sešli v klubovně, kde si děti ozdobily své hrníčky, které si z tábora odvezou na památku. Překvapivě je to dost bavilo a na výsledek se můžete mrknout na fotkách. Následně probíhalo všeobecné představování všech přítomných a zahráli jsme si i první hry o táborové dolárky.
To, že byl dnešní den opravdu hektický značí i to, že jsme naprosto zapomněli sledovat počasí a překvapila nás bouřka. Naštěstí byly již všechny děti uvnitř budovy, takže nám zmokli jen vedoucí, kteří vyběhli zavazovat stany. Plán počkat s přesunem dětí do stanů až se nám to vyprší jsme nakonec při pohledu na některé unavené jedince přehodnotili a započala poslední bojovka dnešního dne, aneb kolik dětí se vejde pod velkou plachtu naráz, aby pod ní zvládli cestu ke stanu „suchou nohou“?
Závěrem vše dopadlo dobře, všichni živí a zdraví, v bezpečí vlastních spacáků.
Dream team
Skládáme si vedoucího
Detail
První tábor Bludičky
Spokojení jsou i vedoucí
Hrací koutek v plném provozu
Malování hrníčků
Výsledek
Tvořili i rodiče 🙂
Příjezd 17.8.2024
Drazí rodičové, přátelé, kamarádi a vlastně všichni, kdo jste se rozhodli přečíst naše příběhy, které budeme prožívat. A je to tu! Začíná něco nového, ráno jsme vstali a jako první hru hrajeme tetris. Musíme všechny věci, co jsme si nachystali dostat na novou táborovou základnu Zouvalka. Trochu nervy, ale nevzdáváme to a vše je v autech. Tak hurá můžeme vyrazit prožít 14denní dobrodružství!!
Po příjezdu se rozkoukáme, co se změnilo, vybereme ubikace dle vhodnosti a dostupnosti, aby to děti měly vždy blízko, kdyby cokoliv potřebovali. Hned po dosednutí do relax zóny začínají první nálety žlutočerných kamarádek. Á jéééé to nechceme. Tak hned vznikají plány na souboj o vosího krále/královnu nebo co s nimi?? Chvilku posedíme, pokecáme a hned jdeme hrdě do příprav, aby to nebylo dobrodružství jen pro nás, ale hlavně pro děti.
Vybalit táborové věci, zkontrolovat a případně upravit stany (švadlenky přišívaly poutka na zavázání stanů) a v neposlední řadě i vybalit a nacenit zboží v táborovém obchůdku, který nám letos pomalu přetéká. Samozřejmě sponkování táborových zpěvníčků, pasů a nařezávání táborové měny, kterou budou moci děti utrácet, nesmělo chybět. Taková menší táborová manufaktura.
Kromě malého sprchnutí v poledne se nám všechen déšť jako zázrakem vyhnul a my pevně věříme a doufáme, že to tak bude i nadále a vydrží nám příjemné slunečné počasí. Když bude tak pěkně jako doposud, tak nás určitě nemine koupání v přehradě, která podle pravidelných měření už nemůže být v lepším stavu, než je nyní. Lesy i louka jsou také ve skvělém stavu, takže už jen vybíráme, co vše si tam děti budou moci zahrát.
CTH (celotáborová hra) je letos do detailu vychytaná, Lucka za pomoci Natky a Toma si na ní dali opravdu záležet, a my už se těšíme, jak si ji děti budou moct užít a my vám budeme psát info sem na Deníček táborníka.
Jak už jsme psali při prvotním průzkumu, kuchyně je velká a dává tedy klukům spoustu možností, takže i jídelníček bude letos velice rozmanitý. Jo na takový komfort nejsme zvyklí, konvektomat, fritézy, grill, nářezáky… takže se úplně rozplýváme a žasneme a těšíme se.
Nechceme nic podcenit a zároveň se chceme posouvat a vzdělávat, protože trendy ve zdravotnictví se dost změnily, proto jsme byli moc rádi, že si pro nás Vlad a Natka připravili výtah z kurzu, který absolvovali. Dále jsme projeli BOZP při práci s dětmi, takové základy, jenom co, jak a proč to máme dělat.
A potom už mohla začít volná zábava, tak jsme poseděli, pokecali, v podstatě takový team bulding, který nám zpříjemnil zbytek večera…
Auto furt malé
I přední sedadlo
Jiný level
Dolárky, zpěvníčky, pasy...taborová manufaktůra
Hrací koutek
Školíme se
Víkendový průzkum základny
Bereme to vážně a zároveň jsme dost zvědaví, proto jsme se vydali na víkendový průzkum táborové základny. Termín jsme si domlouvali měsíc dopředu a bohužel nám vyšlo to nejdivočejší počasí za poslední týdny. Ale nic se nebojte, nejsme z cukru, a navíc můžeme potvrdit, že základna nám poskytne skvělé zázemí za jakéhokoliv počasí i během tábora.
Je tam opravdu krásně! Všude lesy, louky, příroda a soukromí. Zároveň ale máme blízko nástupní molo lodní hromadné dopravy, takže děti určitě někdy vyvezeme. Ještě o kousek dál je hrad Veveří, kam jsme se bohužel nedostali, protože byl už obsazen německými vojsky při rekonstrukci dobývání hradu. Ale to si také určitě vynahradíme v létě s dětmi. Na hrad se budete moci podívat určitě i vy, milí rodičové, protože předání dětí bude probíhat právě na parkovišti pod hradem. Bohužel jsme zjistili, že cesta k táboru patří Lesům ČR a nebudeme moci zajistit povolení k vjezdu pro tolik aut. Ale nevěšte hlavu, dokumenty i zavazadla přebereme na místě a na základnu je dopravíme my, takže se s tím nebudete muset nijak tahat. Pro zájemce ale bude možnost doprovodit dítě až do tábora v rámci 1,5 km dlouhé procházky. Tuto cestu jsme vyzkoušeli včetně kočárku a prošla na jedničku.
Kromě složitějšího předání dětí jsme žádné další jobovky nezjistili a už jen žasneme nad luxusem (v táborovém pojetí), kterým se budeme v létě hýčkat. Mimo jiné je tu obrovská kuchyň se skvělým vybavením, takže zvládneme uspokojit i největší mlsouny.
Víkend jsme si i přes aprílové počasí moc užili, zahráli si společenské hry, pokecali a zároveň naplánovali další postup přípravy tábora.
Co víc dodat na závěr? Základna byla otestována na vedoucích a prošla skvěle. Těšíme se až si to v létě pořádně užijeme i s dětmi.
