Den třináctý 14.8. — Zájmový spolek Bludička

Den třináctý 14.8.2026

A je to tady. Poslední ráno s dětmi. Dnes jakoby všichni najednou zvážněli, po ránu jen zapískat budíček a obeznámit děti s tím, že se mají průběžně balit. Na snídani kluci vyčistili sklad, děti tak měly na výběr vánočku nebo toustový chleba a k tomu marmeládu, máslo nebo paštiku. Každému podle chuti.

Po ranním nástupu se děti konečně dočkaly soutěže Bludička má talent, na kterou se překvapivě moc těšili. Letošní děti se nějak rádi předvádí. Měli jsme tak možnost vidět plno různých talentů, od zpívání, tančení, herecké výkony až po falešná kouzla. Nakonec se porota usnesla, že Pirátkou roku bude Laura a Pirátem roku Dan.

Programový tým mezitím počítal mince a diamanty v truhlách jednotlivých oddílů a následně vychystával poklad.

Před obědem nás čekal poslední oficiální nástup tábora. Ještě nás čekal ten nejdůležitější úkol tábora a tím bylo zakletí Kalypso. Poučili jsme se z chyb legendárních pirátů a rozhodli se ji zaklít do kamene. Společně jsme pronesli zaklínadlo:

Kalypso, bohyně moří, slyš můj hlas,

ať tvá moc spočine v tento čas.

V kámen tě proklínám,

odteď moře patří nám.

A zapálili podobizny jednotlivých legendárních pirátů. No jako na potvoru mi posvátný oheň nešel vůbec zapálit, tři sirky jsme zlomila a 2 mi hned zhasly, Kalypso se prostě bránila. Ale nakonec se povedlo a mohlo se vyhlásit vítěze celotáborové hry. Tramtaradá, letošním vítězem se stal oddíl číslo 3 pod vedením Kapitánky Anďi. Pokladu se však dočkali úplně všichni.

Ještě jsme vyhlásili tábornici roku, kterou se stala Sabča a rozdali několik bobříků šlechetnosti.

Na oběd nám kluci připravili hokaido polévku z dýní z Adamovy zahrádky a zapečené těstoviny. Pro tentokrát nám několik plechů těstovin zbylo, nevadí, aspoň budeme mít i večeři. Asi si děti chystaly bříška na ty vaše domácí dobroty, které jste jim určitě po příjezdu připravili.

Hned po obědě se začala tvořit fronta před táborovým obchůdkem, a to ani nebylo vyhlášeno, že by se měl otevírat. Asi automatický reflex, že musí být před odjezdem black Friday. Vlad se nenechal dlouho přemlouvat a začal vyprodávat vše co měl, přece to nepoveze zase domů.

Letos musím říct, že děti byly v balení a úklidu tábora vzorné a byli jsme nachystaní k odchodu dokonce i s předstihem, tak jsme si mohli ještě zahrát na kytaru a zazpívat. Kytara a zpěv nás pak doprovázel po cestě dolů pod hrad, kde jsme už z dálky rozeznávaly známé tváře.

Někteří si poplakali už v táboře, jiní až při loučení. Prostě jsme si na sebe za těch 13 dní zvykli. Ale nedá se nic dělat, musíme si zase rok počkat. Ale nebojte, to zase uteče jako voda.

Děti jsme vám vrátili v pořádku a překvapivě jsme s nimi nemuseli řešit žádné závažné bolístky, kromě pár rozbitých kolínek, jednoho klíštěte a pár škrábání v krku, což je super. Když už se jelo do nemocnice, a to celkem dvakrát, tak s dospělým. Nejprve Natálka po pobodání vosou do krku a Jerry se zápěstím, které nezvládlo jeho stojky. To je ale materiál. Teď už máme z většiny sbaleno a můžeme si užít zasloužený klidný večer.

Moc děkujeme za veškeré dary, které jste nám dovezli, buďte si jistí, že vše bude využito.

To je ode mě letos vše a budu se těšit na další rok. Zítra už nám jen shrne celý tábor Tomík z pozice hlavního vedoucího. Páá