Den šestý 22.8. — Zájmový spolek Bludička

Den šestý 22.8.2025

Poslušně hlásím, že jsme přečkali první a snad i poslední propršenou noc, naštěstí bez problémů a prý se jim za zvuků ťukání kapek do plachty stanu moc hezky spalo. Ráno nás už tahalo ze stanů sluníčko a slibovalo krásný den.

Jo a dobrá zpráva, Bobík se našel, došlo ke šťastnému shledání, ještě že tak, protože první Vašíkova slova po ráno byla: „Mami, kde je Bobík?“

Blíží se nám překlopení na druhou polovinu tábora a únava je na vedoucích již drobně znát. Ne že bychom nepodávali 100% výkony, ale spíš jsme všichni rádi za každou volnou chvilku. A když někdo odpočívá trochu víc něž ostatní, může se stát, že to vyvolá všeobecné pozdvižení a když se to stane po ránu, máme jednu takovou tradici. Instruktor Tom dnes totiž zaspal a všimli jsme si toho až hodinu a půl po budíčku. No to neee, to by teda nešlo! Napustit lavor studenou vodou a za ním. Ale abyste neřekli, že jsme necitliví, otevřeli jsme stan a pěkně pozdravili: „Dobré ráno Tomášku, máš 3 vteřiny na to, abys vylezl ze spacáku, jinak to schytáš. Jedna, dva, tři…“ a z davu se ozvalo: „Haž!“ No nestihl to a trochu jsme mu pomohli s ranní sprškou.

Včera padlo přání, aby bylo na snídani kakajo, tak jsme to hned vyplnili a k tomu přidali vánočku s marmeládkou.

Takový správný rytíř je dobře informovaný a umí si všelicos zjistit. Když jsme přemýšleli, jak by se taková cnost mohla pojmenovat, nic nás nenapadlo, tak jsme se o radu otočili na umělou inteligenci a ta nám vyplyvla VHLEDUPLNOST. Abychom tuto vlastnost otestovali, vyslali jsme pážata do lesa, kde byl na stromech rozvěšený historický bulvár, rozumějte plakáty s informacemi o různých osobnostech naší historie. Informace byly pečlivě vybírány, aby byly pro pážata zajímavé a tudíž zapamatovatelné. Věděli jste například o knížeti Jaromírovi, že byl starším bratrem vykastrován, mladším bratrem oslepen a nakonec ještě při vykonávání potřeby na záchodě zezadu probodnut? Ne? Tak vaše děti už ano 😉

Když už jsme byli v lese, započali jsme přípravy na zítřejší slavnostní táborový oheň, ale řekněme si to narovinu, jen tak sbírat dřevo po lese je nuda, tak jsme si vyhlásili doplňkovou hru „Bury řekl“. A když to řekne Bury, tak se prostě musí 😉Hlavním úkolem bylo klacíky sesbírat na kraj lesa u cesty a pár jich odnést do tábora, aby se nešlo na prázdno, nachystaný zbytek pak stáhli kluci vedoucí na vozíku autem.

Po návratu do tábora děti objevily nově připravenou nástěnku s požadavky na plnění Rytířských bobříků a hned se do toho pustili. Takové nadšení z plnění bobříkových úkolů jsme ještě nezažili, možná pomohlo, že jsme jim je spustili o něco později než obvykle. Hned se začalo skákat přes švihadlo na mrštnost, vázat uzly, řešit šifry a taky mlčet. Mám takový dojem, že už zítra se začnou vydávat první bobříci v bobří kanceláři. Jsou moc šikovní.

Na obídek nám kluci připravili brokolicový krém a rizotko. Ani jsme se nenadáli a byl čas vyrazit na hlavní atrakci dnešního dne, na hrad Veveří. Nechtěli jsme děti trápit zdlouhavými prohlídkami, při kterých by museli krotit svůj temperament, ale rozhodli jsme se, že je se zajímavými místy a informacemi o hradu seznámíme formou hry. Na hrad jsme dorazili jako běžná výletní skupina, ale záhy se vedoucí postupně vytratili na záchodky a z ničeho nic se po hradě začali potulovat bard, mnich, hradní stráž, ranhojička, rychtářka, morová doktorka a lichvář. To, že budeme vzbuzovat pozornost jsme tušili, ale že až tak… Začalo to mnichem, který byl na hradě jako první jelikož se kvůli svému zranění musel z tábora přesunout autem. Než jsme k němu dorazili i my ostatní po svých, měl na kontě již 4 fotografie s kolemjdoucími. Pro návštěvníky hradu jsme byli vyloženě senzace, proto nás velmi zaskočilo, když vedení hradu bylo vyloženě proti nám. Ale my jsme se nenechali rozházet a moc jsme si to užili.

Hra spočívala v tom, že se objevila poplašná zpráva, že by král Bludimír I. měl mít přece jen pokrevního nástupce na trůn. Tuto zprávu měly naše pážata buď potvrdit nebo vyvrátit. Naši vedoucí v kostýmech hráli opravdové NPC (postava v počítačové hře, kterou neovládá hráč, ale počítač), včetně opakujících se replik a naprosté nespolupráce, což se dětem velmi líbilo a často se dost nasmály. Každá postava zadala pážatům úkol, zjistit nějakou informaci týkající se hradu a za odměnu získaly informace o rodině krále, díky nimž sestavovaly rodokmen. Hradní stráž potřebovala zjistit, kolik váží taková koule do kanonu, Bard pro změnu, kolik má hrad Veveří věží, mnich se ptal, kde se nachází hradní latrína, na které se děly nekřesťanské věci a on ji má za úkol vysvětit, Lichvář si myslel, že prachová věž se jmenuje podle prachů, které jsou v ní uschovány, Ranhojička potřebovala vědět, kde bydlí ovčák s nemocnými ovečkami, morová doktorka chtěla vědět, v jakém roce hrad navštívil pan Kyselak a nakonec rychtářka se ptala, kdy byl postaven hradní most, aby toto datum mohla zanést do kroniky. Pomocí získaných informací pážata sestavovala rodokmen, z kterého vyplynulo, že král sice má syna Pepíka, ale pouze se služkou, tudíž nárok na trůn nemá. To je dobrá zpráva pro naše kandidáty, protože oficiálně mohou pokračovat v boji o korunu.

Na hradě se nám to trochu protáhlo, ale nevadí, v táboře na nás čekaly špekáčky, což se setkalo s vlnou nadšení. Až byly děti pěkně vyuzené a napapané, tak jsme si ještě zazpívali a hurá na večerní poklidnou procházku formou Kimovy hry. Děti se prošly po vyznačené trase a po cestě si musely zapamatovat, co nejvíce obrázků.

To byl ale náročný den, tak hurá na kutě a zítra si protáhneme budíček, aby děti nebyly unavené, když šli dnes spát později 😉