Den pátý 21.8. — Zájmový spolek Bludička

Den pátý 21.8.2025

Dnešní ráno jsme se rozhodli dětem zpestřit taneční rozcvičkou, a překvapivě je to chytlo a dokonce to zvedlo z gauče i většinu vedoucích, kteří si přiskočili zapařit na ptačí tanec. To byla párty.

Pro přijetí ke královskému dvoru si děti v pondělí musely vyřídit potvrzení o vzdělanosti, což všechny zvládly, ale i přesto jsme se je dnes rozhodli dovzdělat, a to především v oblasti táborových dovedností. Zaveleli jsme seskupit na skupinky po 6,6 táborníka, abychom obsadili všechny stanoviště vyučující uzly, rostliny, stopy zvířat, šifry, zdravovědu, orientaci na mapě a buzoly. Trochu se nám to protáhlo, možná proto, že svou učitelskou roli vzali vedoucí příliš vážně nebo se jim o prázdninách nechce soustředit. No každopádně počítám, že pro to, aby získali jednotlivé rytířské bobříky, budeme vše opakovat stále dokola až do konce tábora. Ale to je v pořádku, ono to totiž má smysl, někteří táborníci z minulého roku dnes v podstatě jen opakovali.

Po učení nás čekalo zasloužené kuře na paprice s těstovinami a musím říct, že tolikrát si děti ještě přidávat nechodili. Vůbec se nám nějak rozjedli, že ani žádné přebytky nezůstávají. Ale potvůrky si docela vybírají, nejraději by pořád jen toustový chleba s arašídovou pomazánkou.

V odpoledním klidu nás neplánovaně překvapila malá sprška, tak jsme se snažili děti nahnat do jídelny a vybavili je deskovými hrami. Ale děti stejně potvrdily, že nejsou z cukru a vesele dál běhaly venku. Aspoň, že byly schopné si přiobléct pláštěnky.

Tak to vypadá, že si náš Mates vybral špatný kostým. Nošením mnišského roucha si proti sobě poštval vyšší síly a smůla se mu lepí na paty. Začalo to kotníkem a dnes mu z ničeho nic mobilní telefon odešel do věčných lovišť. No jsme zvědaví, co bude zítra, jelikož se chystáme na kostýmovou návštěvu hradu Veveří. Emička má ale jasno: „Jsme přece ve středověku tati, tvoje tělo a telefon to už pochopili“.

Protáhnout tělo a otestovat získané vědomosti jsme děti poslali v rámci šipkované, kdy měly následovat šipky vyrobené z přírodnin a po cestě plnit úkoly. Jedním z nich bylo i luštění šifry, ale děti si jaksi zapomněli vzít aspoň kousek papíru, no co postačila i ruka vedoucí.

Největší radost dnes dětem udělalo otevření obchůdku. Jen málo z nich si šetří, většina v mžiku utratí vše, co se jim dostane do ruky, a to nejčastěji za největší blbůstky. Výjimkou nejsou ani naši nejmenší táborníci, kteří si koupili prak střílející gumové bobky, a když to viděli ostatní, okamžitě je vykoupili do posledního kousku. Tak nám tu pak létaly vzduchem bobky. Nejhorší však bylo když se najednou ozval řev a náš malý Vašík za mnou přiběhl: „Mami, mě se ztratil můj bobík“. To byste nevěřili, jak velkou citovou vazbu si k tomu kousku gumy vytvořil. Bohužel se to stalo až večer a na tábor už padla tma, tak nám nezbylo nic jiného než vzít baterky a hledat bobíka všude, kde nám Vašík ukázal, že by mohl být. Bez úspěchu. Holt hnědý bobík se potmě v trávě hledá špatně. Naštěstí si nakonec nechal vysvětlit, že ráno za světla se bude hledat lépe. Tak zítra bude rojnice a hledáme. Možná bychom mohli za nalezení vyhlásit odměnu.

Děti se mezitím seskupili v jídelně a mohl začít poslední program dnešního dne, musely projevit svou moudrost v rámci velkého táborového kvízu. V průběhu roku pořádáme v Otnicích hospodské kvízy pro dospělé, tak jsme využili našeho vybavení a děti si mohly trochu zasoutěžit.

Další pěkný, takový klidnější den za námi a zítra nás čeká zase něco speciálního 😉