Den osmý 24.8. — Zájmový spolek Bludička

Den osmý 24.8.2025

V čase budíčku se táborem neslo ticho a klid. Asi už dětem dochází baterky. Úspěch, třeba budou konečně síly vyrovnány 😉 Tak jsme je nechali ještě spinkat. A na snídani je čekaly čerstvé rohlíčky s čokoládovou pomazánkou. Zmizelo jich rovných 120. Je to jako v té pohádce o Otesánkovi, bojím se, kdy uslyším: „A tebe taky sním“.

Ranní nástup byl dnes speciální, protože nás navštívil královský výběrčí daní a započal nám tím celodenní hru. Každá družina do začátku dostala určitý obnos, ze kterého se průběžně platily daně. Výběrčí vždy zabouchal na gong a vyhlásil nově platící daň, například daň z nenošení pokrývky hlavy, to znamená, že když někdo z vedoucích uviděl dítě bez pokrývky hlavy, zahlásil to a družině bylo odečteno 100 zlaťáků. Nápadů jsme měli spoustu a hlavně jsme díky tomu docílili, některých věcí, ve kterých nás děti moc neposlouchají. Tak se nám objevila daň ze zavřeného stanu, když jsme potřebovali, aby si vyvětrali, daň z dlouhých kalhot, když se nám oteplilo a potřebovali jsme je převléct, daň z neustlané postele, daň z nenošení oddílového šátku nebo táborového pasu. Musím ale říct, že děti si to až moc hlídaly a málokdy se stalo, že platily daně, tak jsme se rozhodli přitvrdit. Byla vyhlášena daň z nesnězené polévky, a to se hned zvedla vlna protestů, ono děti totiž ty polévky moc nepapají. Tak se musely zatnout, zaplatit nebo jsme tu měli ještě jeden extrém, jeden táborník aby jeho tým nemusel platit daně snědl polévku svoji a ještě dalších dvou kamarádů, ale malinko mu tam zbylo, tak mu Bury, náš hlídač, řekl že by to měl dojíst, ale to už táborník zmizel a do kyblíku na zbytky si „chlapsky odplivnul“ jak to nazval Vlad. Pak se ještě vrátil za Burym a řekl: „Tak si mě můžeš zapsat dvakrát“. Což jsme samozřejmě neudělali a za svou statečnost byl naopak odměněn. To by vás, ani nás, nenapadlo čeho jsou ty děti všeho schopné. Mimochodem polévka byla zeleninová a moc dobrá. Druhé bylo již tradičně kuřízek s bramborama, takže jsme si to s tou daní u dětí zase napravili.

Další bezva hrou dnešního dne byla stříbrná horečka, kdy měly děti natěžit a poté prodat co nejvíce stříbrné rudy. Rudu (kameny se stříbrným označením) jsem rozházeli po lese a na kraj se posadili Vlad s Natkou jako výkupčí. Jakmile dítě našlo rudu, muselo ji u nákupčího směnit za stříbrňáky, ale pozor, ne vždy se vykupovalo za stejnou cenu. V průběhu hry se měnil kurz a překvapivě děti dost rychle pochopily princip hry a začaly taktizovat. Jelikož k výkupčímu musely s každým kamínkem, ostatní které našly si začaly zahrabávat jako pejsci, aby jim je nikdo nesebral a čekaly na výhodný kurz.

Po obídku jsme děti prohnaly sprškou a následně si ještě opakovaly a ladily program na večer k ohni. Když už máme ten den s tématem finanční gramotnosti, proměnila se naše jídelna na středověkou krčmu. Děti dostaly žetonky do začátku, které poté mohly zhodnotit v rámci připravených her jako jsou kostky, black jack, skořápky, ruleta nebo dooble. Vydělané penízky pak mohly utratit v našem občerstvení. Chtěli jsme jim udělat radost, když se do obchodů moc nedostaneme, protože jsou moc daleko. Některým se dařilo, jiní takové štěstí neměli. Přišel za mnou jeden táborník: „Já už budu zase na mizině.“ A v kelímku měl jen dva žetonky. Tak jsem si řekla, že mu pomůžu, zahrajeme si dooble, tam se to přece jen dá trochu ovlivnit…A víte, co? Já se ani krotit nemusela, on mě naprosto roznesl na kopytech. Ale pst, nesmím ztratit tvář 😉

Zlatým hřebem dnešního dne byl slibovaný velký táborový oheň. Pro letošní rok jej zapaloval Vlad jako zástupce hlavního vedoucího . V průběhu večera se hrálo na kytary, zpívalo a především předváděly scénky, které si připravily jednotlivé oddíly. Letos dostaly zadáno téma dobývání hradu a musím říct, že všechny se moc povedly. První oddíl měl příběh o dvou spřátelených králích, kteří se ale rozkmotřili kvůli názoru na krupicovou kaši, jeden z nich chtěl míchat a druhý ne, nakonec však přišel třetí král, který kaši vůbec nejedl a všechny pozabíjel. Jaká náhoda, že zrovna dnes večer byla na večeři krupicová kaše, ale nebojte žádné zabíjení se nekonalo, dokonce se ani nehádali. Celkově se večer moc povedl a dokonce i na obávaný červený šáteček se nechali přemluvit. I my jsme dnes měli tvořivou náladu a vymysleli jsme píseň o včerejším výletě na hrad Veveří (představte si podklad na píseň Okoř):

Na hradě Veveří, nikdo nám nevěří, že jsme si sem přišli jenom hrát.

Na hrade Veveří, byli jsme přítěží, kastelánka na nás přišla řvát.

Jako překvapení večera se objevili kluci z kuchyně a nesly tácy plné řízků z chlebem, jen se po nich zaprášilo. Letos jsou děti žravější než hejno kobylek.

Dnes se toho událo tolik…dokonce jedné tábornici jsme trhali zub. Po snídani přišla za zdravuškou: „Naty mám tady zub na vytrhnutí“. Tak šup kleště a jako ve středověku…Neee samozřejmě nebojte, v podstatě za něj jen trochu zatáhla prsty a byl venku. Prostě tábor alá brouk pytlík, práce všeho druhu, aspoň vidíte, že o vaše děti se postaráme ve všech směrech. A protože my věříme na zázraky, zastavila se u dané tábornice i zoubková víla s táborovými dolárky. Snad se překvapení bude líbit.