Den druhý 18.8. — Zájmový spolek Bludička

Den druhý 18.8.2025

První ráno s dětmi bývá velmi časné, ale letos to byl rekord. A to především díky požární siréně, které se k nám rozléhala od bůhvíkde. To jsme bohužel nezjistili, ale děti nám to poplašilo docela slušně. Najednou se z různých stran ozývalo: „Ono hoří???“ Všechny se nám je podařilo uklidnit, ale stejně už byli vzhůru…

Aby rytířské družiny dobře reprezentovali své budoucí panovníky, věnovali jsme téměř celé dopoledne malbě erbů, které nám vyrobil pan Kočner, tatínek naší instruktorky Lucky, a tímto mu moc děkujeme. Jsou opravdu krásné a děti z nich vytvořily opravdová mistrovská díla, však se můžete pokochat na fotkách. Dále si ještě ozdobily vlajky, vyrobily truhly, na sbírání pokladu, který získávají oddílově v celotáborové hře, a samozřejmě to nejdůležitější, museli vymyslet jméno pro svou družinu. Dnes se opravdu inspirovali jak v medailoncích o jejich vedoucích, tak ve světových stranách, ze kterých nám přišli. Vznikly nám tedy Ledoborci, Zlatníci, Kings of music a Red Death.

Na oběd kluci opět vsadili na jistotu a připravili si pro nás Špagáty po italsku, mňamka. Děti si chodily přidávat a někdo dokonce prohlásil: „Doma bych to nejedl, ale tady mi to chutná“. Větší pochvala už asi není.

Aby se naše pážata mohla ucházet o královský trůn, musela si odpoledne vyřídit žádost o přijetí ke královskému dvoru. A v tuto chvíli přišla řada na nás, abychom se vyřádili. Jak už někteří z minulého roku víte, jsme banda hravá, a když už chystáme hru pro děti, chceme si ji taky užít. Takže začneme na začátku, páže si vyzvedlo na matriční úřadovně žádost, se kterou se muselo dostavit k felčarovi, aby mu ji potvrdil, ale to není jen tak. Felčar zase potřebuje vyplnit lékařskou zprávu, takže páže dostává další formulář, se kterým musí navštívit Mnicha Bartoloměje a prokázat oddanost bohu, tím že je schopno vyřknout modlitbu : In Nomine Patris Et Filii Et Spiritus Sancti. Amen.“ (prosím berte s humorem, nechceme nikoho urážet ani nejsme žádní šílenci, šlo nám pouze o zopakování složité latinské věty v rámci hry). Následně muselo navštívit ranhojiče, který pro potvrzení, že není páže malomocné, potřeboval potvrzení od morového doktora, který jej podrobil zkoušce, zda mu při otisku horní končetiny něco neupadne. Po kolečku u doktorů, se ještě musí zastavit za bardem, který však rozumí pouze veršům a požaduje po něm říci odkud pochází. Některým dětem se rýmy opravdu povedly:

„Já jsem z vesnice jménem Otnice a chtěl bych tvůj podpis velice“.

„Pocházím z Újezda, hodně malého průjezda“.

„Já jsem ze Slatiny a mám tři tuny slaniny.“

„Já jsem Ondra z Kroměříže a patřím pěkně za mříže.“

U lichváře si muselo páže zajistit potvrzení o bezdlužnosti, ale jak to tak chodí, u lichváře není nikdy nic zadarmo, a proto se muselo vydat za podkoními a vydělat si peníze nošením vody pro koně v děravém vědru. Poslední zastávkou byl rychtář, který hodnotil vzdělanost pážete pokládáním záludných hádanek.

Ve chvíli, kdy mělo páže všechna potvrzení a bylo ještě při smyslech, mohlo se dostavit ke kontrole na matriční úřad, kde mu následně byla vydána legitimace a jeden táborový peníz do začátku (v našem království nemáme rádi chudé 😉)

To byste nevěřili, co se tu občas dozvíme při kontrolních otázkách na matričním úřadu: „Jsi vzdělaný?“ „ Jo, jsem ve výběrové třídě“. „Dluhy nemáš?“ „No, dluží mi mamka“. 😉Občas prostě děti berou hru až příliš vážně. Ne nadarmo se říká: „Nevěřte všemu, co o nás děti doma vykládají, my taky nevěříme všemu, co vykládají o vás“. – citace z povolání učitelky v mateřské školce 😉

V podvečer pak následoval výcvik rytířských družin, kdy musely prokázat svou hbitost, rychlost, sílu a především spolupráci a to v rámci tzv. housenkovek. Velkému nadšení se těšila nová disciplína, kdy oddíl stojí v zástupu a všichni naráz přeskakují čáry, které ohraničují barevná pásma. Takže když se řeklo modrá, všichni museli skočit do modrého pruhu, pak červeného či zeleného. Chvílemi to bylo opravdu zamotané a když se někdo spletl, musel se posadit, a který oddíl měl posledního přeživšího vyhrál. Představte si, oni to chtěli hrát pořád dokola.

Den jsme zakončili uvítacím středověkým bálem, na kterém byl středověký maximálně tak název. Hihi. Jídelna se proměnila na taneční klub a musím říct, že letos se nám tu sešli opravdu skvělí tanečníci.

Dnes jsme v kuchyni zpracovávali potravinové dary, dopoledne si děti pochutnaly na domácích broskvích a večer nám kluci připravili cukeťáky. Všem, kdo jste nám dovezli jakékoliv dary do kuchyně, ještě jednou moc děkujeme, a můžete si být jistí, že vše bude využito a zpracováno. Jo a mimochodem Tomík nám děti začíná pěkně rozmazlovat a na odpolední svačinku jim vlastnoručně upekl výbornou perníkovou buchtu. Po té se děti mohly utlouct, ještě že jí bylo několik plechů 😉.

První celý den za námi, to byla jízda, ale my se teprve rozehříváme…😉