Den devátý 26.8. — Zájmový spolek Bludička

Den devátý 26.8.2024

Je to jako na houpačce, dnes pro zase vykukovali ze stanů už v 7 hodin. Taky by se mohly konečně domluvit, jak to teda bude 😉

Na ranním nástupu luštily děti heslo pomocí indicií. Jednu z nich jim mohli získat dokonce i jejich oddíloví vedoucí a to v pěkně zamotané hře. Nejprve jsme je zamotali s hlavou dolů a oni pak museli kopnout míč do branky. Nakonec vyhrál Buri a jeho tým získal výhodu indicie navíc. Tentokrát nápovědy zněly takto: obrázek stopy na měsíci, slovo měsíc a věta: „Malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo“. Tato hádanka je pěkně potrápila, vyjmenovali nám různé astronauty, ale na správnou odpověď Apollo 11, přišli až když jsme se zeptali, čím asi mohli letět.

Dnes jsme nezakotvili na žádné planetě, ale prolétáváme galaxií a pomáháme. První nás o pomoc poprosil robot Portík, který potřeboval zachránit své kamarády. Úkolem dětí bylo vyřešit sadu hádanek v únikové hře. Ještě, že jsme jim na to nedali časový limit, jak bylo doporučeno, to by asi nikoho nezachránili. Pěkně si ty své mozečky potrápili, ale nakonec vše dobře dopadlo.

Na obídek byla kombinace čočkové polévky a těstovin s mákem. Takže si každý našel to své, aby se nasytil.

Následně jsme pokračovali v pomoci obyvatelům vesmíru, tentokrát Marťanům, kteří potřebovali získat povolení pro stavbu meziplanetární dálnice. Tato hra byla formou gamebooku, v lese bylo několik stanovišť, kde byla popsána situace a děti se měly rozhodnout, kam budou pokračovat nebo co budou dělat. Některá rozhodnutí je vracela na začátek a jiná byla naprosto k ničemu. Tak se nám tam děti v lese motaly skoro hodinu a půl, než zjistili, co vše potřebují a jakou kombinací stanovišť se dohrabou ke zdárnému konci.

Na svačinku se kluci v kuchyni překonali a upekly pro děti 8 nohavic jablečného štrůdlu. Jen se po něm zaprášilo. 😉

K večeru jsme docestovali zpátky na planetu Zemi, kde jsme pomáhali s jejím úklidem a to formou hry „co do lesa nepatří“. Děti procházely určitou trasu, na které byly umístěny věci, které v přírodě nemají co dělat, například kyblík od jogurtu, píšťalka, plácačka na mouchy či potápěčské brýle. Cílem bylo zapamatovat si co nejvíc věcí a následně je sepsat na papír.

I večeře dnes byla formou hry, děti si měly vyrobit pizzu a musím říct, že to mělo úspěch. Těsto jsme jim předchystali, ale zbylá práce již byla na nich. Vznikaly různé kombinace a každý byl na tu svou náležitě pyšný.

Večerním programem byla stezka odvahy, taková menší procházka zpustošenou planetou plnou odpadků. Mladší děti šly první a bez strašení, proto pak byli někteří zklamaní, že to byla vlastně docela nuda. Na starší již občas ve křoví čekal vedoucí nebo instruktor, kteří občas vybafli či doplnili stezku jiným efektem. Krásným zpestřením byla i vycpaná figurína oběšence, na které se vedoucí opravdu vyřádili. Až na dvě výjimky zvládli stezku projít všichni, to bude zase rozdaných bobříků odvahy 😉